Dobývání zámku
Za Třicetileté války (1618 – 1648) se po zemích Koruny české nejednou potloukaly cizí
armády. Následkem dlouhých let zápolení katolíků s protestanty, rozšiřování infekčních
nemocí procházejícími vojsky a hladomorů v poničených oblastech klesl celkový počet lidí
v království o třetinu, u mužů dokonce o polovinu! Samotný boj se tehdy vedl ještě do
určité míry džentlmensky, zato chování válkou zdrsnělých, obvykle námezdních vojáků
k nemajetným zajatcům a hlavně k civilnímu obyvatelstvu se dalo nejslušněji označit jako
hanebné. Z tohoto hlediska vzato bylo často úplně jedno, která armáda krajem prošla –
vlastní nebo nepřátelská. Po obou zůstávala skoro stejná spoušť, zvlášť na venkově.
Věrně to vystihuje úsloví KUDY VOJSKO TÁHNE, TAM SEDM LET ANI TRÁVA NEROSTE.
Bezohledné drancování a násilí na bezbranných bývalo natolik častým jevem, že se bralo
jako normální součást válečných operací.